Menu

Fenomén jménem jednočlenná domácnost: výhody a nevýhody single bydlení

Poradna 22. 4. 2021
Autor: Anna Jurečková , Městská duše s vášní pro přírodu

Bydlet v mamahotelu už není v kurzu. Alespoň ne mezi mileniály. Průměrný věk, kdy se mladí lidé stěhují od rodičů, se snižuje a řada z nich zakotví v samostatné domácnosti. Bydlet sám má spoustu benefitů, ale může to být i dost náročné. Přečtěte si zkušenosti lidí, co si single bydlení zkusili.

Výstřelek mileniálů, nebo sebezkušenost, kterou by si měl vyzkoušet každý?

Malé byty, větší města, podnájem. To jsou společní jmenovatelé typického single bydlení. Zatímco dříve odchod z domova souvisel především se zakládáním vlastní rodiny, dnes je důvodem spíše změna životního stylu a obecné porevoluční demografické chování. Současná a konkrétní data o počtu a charakteru jednočlenných domácností mladých lidí přinese až letošní sčítání lidu, jisté ale je, že se jedná o dlouhodobě narůstající trend. 

Důvody pro stěhování od rodičů mohou být různé. Začátek nebo naopak konec studia, touha po samostatnosti, nevyhovující rodinné zázemí. A to jsou pouze některé z nich. Častým řešením je tzv. spolubydlení, kdy člověk sdílí byt nebo pokoj s dalšími nájemníky, ať už kamarády, protějškem, či „cizími“ lidmi. Motivací pro tento typ soužití je nejčastěji omezený rozpočet, ale i potřeba být mezi vrstevníky. Jaké to je bydlet úplně sám, proč je to super a proč občas ne? O postřehy se s námi podělili Adam a Barbora. 

První zkušeností je často spolubydlení 

„Nepocházím z Prahy, takže jsem se od rodičů stěhovala do města kvůli studiu, to mi bylo dvacet,” popisuje dnes třicetiletá architektka Barbora. „Několik let jsem bydlela s kamarády a spolubydlícími, chvíli to bylo fajn, ale po čase už jsem toho měla dost. Neměla jsem vlastní klid, často jsme řešili nepořádek, návštěvy. Vlastní byt jsem si našla, když mi bylo 23.“  Sama v dvoupokojovém bytě v Nuslích bydlela další dva roky, než si našla přítele, který se k ní po čase nastěhoval. Přiznává, že jí občas bylo smutno, ale nikdy nebyla úplně sama, protože jí společnost dělal kocour. 

Pětadvacetiletý novinář Adam strávil část studia u rodičů, kteří bydleli kousek za Prahou. Do prvního podnájmu se přestěhoval se svojí tehdejší přítelkyní také ve dvaceti letech. Po ukončení vztahu se k rodičům vracet nechtěl, školu i práci měl v Praze, pronajal si tedy malý byt na pražském Žižkově, kde v současnosti žije rok a půl. „Cestou samostatného bydlení jsem se rozhodl jít hlavně proto, že obecně žiju dost samotářským životem a mám rád ticho. Se spolubydlícími nikdy nevíte, co vás ten daný večer čeká. Někdy jsou večírky samozřejmě fajn, ale často chcete být sami,“ popisuje.

Pamatujete na návštěvu u Petra? Single bydlení a samé pokojovky. 

Cena za vlastní prostor

Kromě radosti z klidu, soukromí a svobody s sebou vedení jednočlenné domácnosti nese i zodpovědnost a požadavek na značnou míru samostatnosti. Velkou zátěží může být hlavně finanční stránka. I když je bydlení relativně dostupné, byty jsou často drahé, nevybavené nebo ve špatném stavu, na nájem a související výdaje tak mnohdy putuje významná část výdělku. 

„Chodila jsem do školy, ale zároveň do práce, od rodičů jsem příspěvek nedostávala. Nájem stál dvanáct tisíc, což bylo při výši mého příjmu přijatelné, ale musela jsem si koupit nábytek a spotřebiče, jako je třeba lednice. Pořizovala jsem si je tedy postupně,“ vypráví Barbora. Právě vyšší částku za nájem a zálohy zmiňuje jako největší nevýhodu oproti bydlení se spolubydlícími. „Všechno v tom bytě ale najednou bylo moje, byl to můj domov a to za ty peníze stálo,“ dodává. 

Stejně to vnímá také Adam. „Za samostatné bydlení na 49 metrech čtverečních platím zhruba 40 % platu. Nedokážu si ale už představit bydlet se spolubydlícími.“ Ochota připlatit si a získat tak prostor, kde může člověk být, jaký chce, a dělat si, co chce, je běžným jevem, a to hlavně u těch, co si radostí a strastí sdílených obydlí užili například na vysoké. 

Samota v čase pandemie

Jako hlavní nevýhody uvádí mladý novinář nutnost kontroly bezpečnostních rizik. To se může zdát banální, kdo z nás se ale někdy nestresoval, že nechal zapnutý sporák nebo klíče v zámku? Obavy měl zpočátku také v souvislosti s pandemií. „Samostatné bydlení po čas pandemie je něco, čeho jsem se bál, ale nakonec to tak strašné není. Výhodou například je, že nemusíte spoléhat na zodpovědnost vašich spolubydlících vůči vládním opatřením. Nevýhoda je samozřejmě taková, že kde nejsou lidé, tam vycházejí vnitřní strachy a vzpomínky.“

Pozitiva však jasně převažují. Kromě již zmíněné samoty a klidu poukazuje Adam na volnost ve vybavení interiéru a problematiku úklidu. Právě ten je totiž častým zdrojem konfliktů mezi spolubydlícími, ale i v rodině. „Není to o tom, že nemusíte uklízet. Spíše na vás není kladen žádný externí tlak na to, jak, kdy a co by mělo být uklizeno. Nedochází ke sporům ve vnímání ducha prostoru,“ vysvětluje. 

Odhodlat se k bydlení v jednočlenné domácnosti může být těžké, nejenom kvůli finančním závazkům, ale i kvůli samotě, ve které občas číhají nepříjemné věci. Pravdou ale je, že kdo si sólo domácnost vyzkouší, jen těžko si pak umí představit soužití s dalšími lidmi, které zpravidla zahrnuje spoustu kompromisů a tolerance. 

Jak se žije single mileniálům, jsme zjišťovali taky u bloggerky Naty.

Foto: shutterstock.com

Anna Jurečková

Anna Jurečková, Městská duše s vášní pro přírodu

Jsem novinářka a copywriterka. Od dětství bydlím v Praze a tak ráda unikám do přírody, popřípadě ke knížkám nebo józe. Vím, jak je život ve městě někdy náročný, proto ráda hledám způsoby, jak si ho usnadnit, a píšu o lidech, kteří se rozhodli žít trochu jinak.

Líbil se vám článek? Tak ho pošlete dál