Máte doma starý kus nábytku nesoucí řadové označení H od brněnských UP závodů? Můžete si gratulovat!
Proč? Protože se jedná o dnes už vzácný a sběrateli vyhledávaný design pocházející z hlavy Jindřicha Halabaly. Jeho funkcionalistické stolky, poličky či křesla jsou velmi žádané, prodávají se v galeriích a v renomovaných anticích a v renovovaném stavu mají cenu až několika desítek tisíc korun. Nové, vyráběné v autorizované reedici firmou Modernista bývají ještě dražší.
UP, resp. Spojené uměleckoprůmyslové závody, to bývalo v historii československého nábytkářství velké jméno. Asi jako TON nebo Javorina. Továrnu založil Jan Vaněk a od 20. let minulého století se jako jeden z prvních podnikatelů v oboru začal orientovat na masovou výrobu s vidinou vyrábětjednoduchý, účelný a praktický nábytek. Od začátku nepodceňoval strategii prodeje a to, co bychom dnešními slovy popsali jako marketing. Jedním z hesel mj. bylo: „Naším cílem není jen prodávání nábytku, ale hlavně vytváření domovů, v nichž byste byli spokojeni a šťastni.“ Ve vytyčeném směřování později pokračoval v čele podniku Vladimír Mareček a ve 30. letech se do vedení společnosti dostal i Jindřich Halabala. V UP závodech zažil učebnicový kariérní postup:začal zde pracovat v rámci studentské praxe, když ještě studoval architekturu na pražské UMPRUM, pak dostal místo jako šéf pražské prodejny UP v Lucerně. Zažil rozkvět firmy, která se postupně stala největším podnikem svého druhu ve střední Evropě. Měla vlastní pily, továrnu na překližky, továrnu na kovový nábytek a tři továrny na dřevěný nábytek, takže celý výrobní proces byl soustředěn na jednom místě, což bylo nesmírně efektivní a zlevňovalo to i finální výrobky, avšak při zachování nejvyšší kvality. Jindřich Halabala brzy působil jako hlavní designér přímo v Brně a stal se pro UP závody klíčovou osobou. Zodpovídal za skladbu výrobního sortimentu, který měl jasnou identitu a byl moderní. Skladebný nábytek sám navrhoval a zavedl vysokou kulturu prodeje, k jejíž úrovni přispíval způsob prezentace bytového zařízení, instalovaného moderním způsobem tak, že imitovalo skutečnou domácnost včetně všech doplňků, jako byly koberce, lustry, peřiny, ale i brýle či noční prádlo.
Ve stylu UP závodů se propojily funkcionalistické principy Bauhausu s ladnými artdecovými tvary a řemeslem českých truhlářů. Halabalův nábytek se brzy stal součástí většiny československých domácností, které jím mohly být vybaveny od předsíně po ložnici. UP závody totiž vyráběly různé druhy nábytku – komody, květinové stojany, konferenční stolky, lampy, křesla, stoly atd.
Legendární jsou zejména židle H 79 s rámy z ohýbaných ocelových trubek a křeslo H 269, které vstoupilo na scénu v roce 1933, ve výrobě setrvalo až do 50. let a jemuž se přezdívalo lyže. Při jeho výrobě byla pro tvarované bočnice použita technologie ohýbaného dřeva. Díky tomuto zpracování mohly opěrky plynule přejít v nohy a vytvořit nosnou „páteř“ křesla. Ikonické je i podobné křeslo s označením H 275. Na první pohled se liší ve dvou prvcích: sedák a záda nejsou spojené v jednom celku, ale tvoří je dva oddělené objemy; a dřevěná bočnice je prohnuta opačným směrem.
Foto: archiv Modernista, Nanovo a Designrobot