S novým letopočtem startujeme nový miniseriál o nejlegendárnějších kusech nábytku a doplňků navržených ve 20. století. Jejich kvality jsou do té míry ověřeny časem a denním používáním, že jejich pořízení rovná se stoprocentní jistota, že v interiéru nezestárnou a budou fungovat klidně dalších sto roků.
V historii designu nemá obchodní model řetězce IKEA obdoby. Pokud by se měla vyzdvihnout jediná značka nebo jednotlivec, který nejvíc přispěl k demokratizaci designu, byla by to právě tato švédská společnost a její zakladatel Ingvar Kamprad. Ve 40. letech, to mu bylo sedmnáct, začínal s prodejem drobných předmětů jako pera, peněženky či rámečky, až v letech 50. podnikatelský plán změnil na prodej nábytku za nízké ceny. Avšak Älmhult, město, kde vznikla IKEA, se nacházelo v poněkud odlehlé části Švédska (IKEA je akronym složený z prvních písmen jména zakladatele, farmy, kde vyrostl – Elmtaryd, a sousední vesnice – Agunnaryd), proto se rozhodl pro prodej zásilkový. Ceny v prvním katalogu byly tak nízké, že lidé byli ze začátku hodně skeptičtí ohledně kvality výrobků. Ingvar reagoval tím, že proměnil starou dílnu v Älmhultu na showroom, kde by si lidé mohli výrobky prohlédnout a osahat, než si je koupí. Showroom se stal předobrazem dnešních obřích obchodních domů, které produkty nejenom ukazují, ale i představují v domácích simulovaných prostředích jednotlivých obytných místností, v inspirativních kombinacích a funkčních zónách. Stejně jako v roce 1950, také dnes si můžete z obchodu zboží hned odvézt. A které výrobky si lidé z obchodních domů IKEA odváží už 60, 50, 40 nebo 20 let v nezměněné podobě?
Stolek LÖVBACKEN
Odkládací stolek se sice původně jmenoval LÖVET, ale vypadal stejně. Vynikal výrazným strukturováním topolové dýhy, organickým tvarem připomínajícím list a elegantními černými nožkami. Vznikl v polovině 50. let a je pradůvodem proslulého plochého balení produktů IKEA. Zasílání objemných zásilek bylo složité a drahé a výrobky často dorazily poškozené. V roce 1956 proto pracovníky expedice napadlo, že by se stolku daly odšroubovat nohy… a odtud k vlastní montáži a plochému balení to už bylo jen kousíček!
Křeslo POÄNG
„Toto křeslo by nemělo sedícího svírat a přimět, aby strnul, spíše by to měl být sedací kus, který uživatelům poskytne emocionální bohatství,“ řekl na adresu svého návrhu z roku 1972 designér Noboru Nakamura. Na vývoji křesla spolupracoval s bývalým šéfem designu IKEA Larsem Engmanem. Pracovali s tehdy netradiční konstrukční technikou, která využívá tence vrstvené dřevo slepené k sobě a poté jemně zahřáté, aby drželo žádaný tvar a reagovalo flexibilně. „Na začátku jsme výrobu prováděli v továrně, která běžně vyráběla tradiční lyže,“ vysvětlil konstruktér Ricky Ericsson. Což není tak divné, jak to zní, protože lyže také používají stejnou vrstvenou, lepenou a ohýbanou konstrukci. Výhodou takové výroby byla i nižší výrobní cena. Co vyčíslit nelze, je duševní přínos tohoto polohoupacího křesla s pružícím opěrákem. Kolika milionům lidí už jeho jemné pohupování pomohlo zbavit se stresu z náročného dne?
Knihovna BILLY
V roce 1978 ji její autor, designér Gillis Lundgren, pojmenoval po marketingovém manažerovi IKEA Billy Liljedahlovi, který se mu svěřil s touhu po „pořádné“ knihovně. Podíval se na nabídku knihoven a prohlásil: „Co to má být? Máme knihovny s mřížemi, knihovny s prosklenými dvířky, knihovny s podskříněmi… Kam mají lidé dávat své knihy? Nemůžeme nabídnout pořádnou knihovnu? Jen na knihy?!“ Semínko, které zasel s touto poznámkou, vyrostlo do podoby cenově dostupných knihovních modulů, které jsou dodnes bestsellerem.
Pohovka KLIPPAN
Snad každý druhý z nás má doma také tuto pohovku, která byla na trh uvedena v roce 1980, kdy IKEA chtěla upozornit na to, že při zařizování obývacího pokoje by se mělo myslet také na děti. Pohovku navrhl designér Lars Engman jako alternativu k drahým designovým pohovkám, které nebyly bezpečné nebo dostatečně odolné, aby vydržely nápor dětských her. Díky měkkým tvarům, odolným pružinám v sedáku a odnímatelnému a pratelnému potahu se stal KLIPPAN nesmrtelným. Potahy se dají také dokupovat, nadto také v nově uváděných barvách a vzorech, tím pádem se každou sezonu můžete chlubit „novou“ pohovkou.
Lampička LAMPAN
Zrod plastové stolní lampy LAMPAN se pojí s okamžikem, kdy v roce 2002 designér Carl Öjerstam dostal nápad vytvořit nejlevnější stolní lampu na světě. „LAMPAN byla vzrušující výzva. Začali jsme analýzou všech fází procesu: logistikou, balením, montáží, otázkou komponentů, nástrojů a materiálů,“ popsal švédský designér, jemuž se povedlo dekonstruovat lampu a minimalizovat její součásti na maximum. „Osekávání“ se dotklo i balení – rozměry lampy jsou promyšlené tak, že patka lampy se při přepravě vejde do stínidla, balení tak vůbec nepotřebuje.
