Skoro každý, kdo si v posledních měsících chtěl pořídit byt nebo rodinný domek, nejspíš narazil na podobný problém. Banky v souladu s požadavkem ČNB skoncovaly se stoprocentními půjčkami a půjčují zpravidla jen do 80 procent hodnoty nemovitosti (loan to value, ve zkratce LTV).
Pro toho, kdo chce bydlet ve vlastním, to není úplně dobrá zpráva. Regulace ČNB totiž přináší růst úrokových sazeb (to se již na hypotečním trhu děje), přičemž může dojít i na jejich mimořádné výkyvy. Když totiž banka ne zcela správně odhadne svou kapacitu hypoték s vysokým LTV a přiblíží se naplnění předepsaného limitu, tak úvěry s vysokým LTV dále zdraží.
Všichni zájemci o hypotéku tak musejí mít na startu připraveno v hotovosti více peněz, než bylo donedávna zvykem. Průměrná výše hypotéky se pohybuje kolem dvou milionů, což by v tomto případě znamenalo mít ve vlastních prostředcích minimálně 200 až 400 tisíc korun.
Výhodu mají nepochybně ti, kterým finanční základ naspořili rodiče na stavebku, a pak ti, kteří ve spoření se státní podporou už jako dospělí buď pokračují, nebo s ním již začali. Čím více vlastních prostředků, tím lepší startovací pozice při hledání toho správného úvěru.
Podobnou optikou je dobré se dívat i na spoření pro děti. Proč? Na to dávají odpověď posudky odborníků na reality:
- Bydlení čím dál více zdražuje, výstavba nových bytů nestíhá držet krok s poptávkou.
- Byty v Praze jsou o pětinu dražší než před rokem.
- Více než pravděpodobné je, že ceny bytů se už na původní, nižší úroveň nedostanou.
- Naopak se očekává, že se ceny starších bytů budou dál přibližovat cenám těch nových.
