Menu

Minimální byt, maximální výzva

Chytrá řešení   |   8. 3. 2022   |   Autor: redakce

Mikrobyty jako startovací bydlení pro mladé, ve stylu pokojů na vysokoškolských kolejích. Bývávalo. Bytová krize způsobila, že malometrážní garsonky a bytečky s dispozicí 1 + kk se stávají jedinou dostupnou volbou, jak investovat do vlastního, a to i pro lidi, kterým známky ve vysokoškolském indexu už blednou. Na druhou stranu si je ale začali pořizovat i movitější klienti. Vidí v nich investiční příležitost nebo tak zabezpečují své děti, a pokud dojíždějí do velkého města za prací či pravidelně za kulturou, pak je využívají i jako druhé bydlení, které nabízí milejší útočiště než neosobní hotel.

Existují zajímavé výzkumné studie, v rámci nichž byly nad obytnými domy umístěny termokamery, které monitorovaly, kde se během dne lidé pohybují a kde tráví nejvíc času. Ukázalo se, že většina využívá jen nepatrné procento z dostupného prostoru. Z toho vyplývá, že i ti šťastnější, kteří bydlí na ploše větších bytů, v reálu využívají třeba jen těch 20 m2. Takže hypoteticky vlastně bydlí v garsonce. Už vám přestává být představa mikrobytu a priori protivná? A bude ještě méně, když přijmete myšlenku, že je to bydlení pokrokové, ideální pro novodobé nomády. Mnohé se sice od roku 1932, kdy Karel Teige publikoval zásadní knihu Nejmenší byt, změnilo, ale něco z těchto utopistických vizí se v našem životě naplňuje. Teige pojmenovává bytovou krizi podobnou dnešní, kdy si proletariát a střední vrstvy nemohou byty dovolit, a navrhuje řešení v minimálním příbytku v tzv. koldomě – s podporou kolektivní struktury. V bytě nemusí být velká kuchyň, ani pracovna, ani salon, ani jídelní stůl, ani knihovna. „Bude místem jen pro odpočinek a individuální duševní a citový život. Místo tělesné i duševní práce je v dílnách a kancelářích, místo společenského života v klubovních místnostech, místo fyzické kultury je na společných sportovních prostranstvích. Takové minimální buňky pro jednotlivce doplní obsáhlé kolektivní zařízení kuchyní, jídelen, buffetů, prádelen, sušáren, klubovních a přednáškových síní, čítáren – to vše počítáno asi pro 1–3 tisíce obyvatel v jednom komplexu, s přiměřeně velikými dětskými domovy a sady.“ Dnes má hodně lidí jen miniaturní kuchyně, protože nerado vař,í a místo lidové kuchyně má restaurace a Wolt, knihovny se v našich domovech zmenšily jen na knihovničky, protože času na čtení je málo a knihy si můžeme stahovat do čtečky. Vymýceny by bývaly byly i pracovny, nebýt covidových nařízení a práce z domova. I když jak jsme se přesvědčili, když člověk trpí prostorovou nouzí, dá se pracovat i na pohovce.

Jak tedy udělat z nouze cnost? Jak se popasovat s tak malým prostorem, aby nepůsobil stísněně, ale kompaktně a vzdušně? Když si s ním dá tu práci šikovný architekt a promyslí půdorys a všechny možné funkční detaily, může se i ze suterénní nebo podkrovní zaplivané garsonky vyloupnout interiér hodný publikování v lifestylových časopisech. Na příkladech povedených realizací si ukážeme klíče k úspěšnému řešení. 

Půdorysné rozdělení do funkčních zón

V jakémkoli bytě, který má svou rozlohou méně než 30 m2, je potřeba šetřit každým centimetrem a výzva vše poskládat je podobná skládačce nejvyšší náročnosti. Přepažit prostor horizontálně, aby vzniklo vložené patro, se vyloženě nabízí. Pod plošinu se vejde koupelnička, kuchyňský nebo pracovní kout a do vloženého objemu se dají skrýt ještě úložné jednotky. Ne vždy však výška stropu takové řešení dovoluje, v podkroví už vůbec ne. Někteří architekti takové řešení považují za klišé a snaží se přijít s jinými nápady. Například rozdělení do funkčních zón vertikálními zásahy. Architektka Markéta Daňková doporučuje vložit příčku, ve svých realizacích však nepoužívá běžnou sádrokartonovou, ale cool prvek – kovovou konstrukci vyplněnou mléčným nebo čirým sklem. Jednou nechala vyrobit dokonce celý blok a stvořila tak samostatnou ložnici. Industriální dělicí stěny často používají seveřané a Francouzi a za dostupnou cenu od 5 tisíc korun je lze objednat i u nás.

Mezi účelné návrhy patří ověřený recept Adolfa Loose, takzvaný Raumplan, kdy je obytný prostor rozdělen do různých výškových úrovní. Jak lze vidět také na fotografii realizace architektů z 0,5 Studia – postel vložili do vyvýšeného japonizujícího dřevěného boxu s posuvným panelem, čímž ji oddělili, a v základně zbylo úložné místo.

Minimalismus a multifunkčnost

Jak vymyslet rozložení nábytku tak, aby bylo praktické a nepůsobilo přeplácaným a neuspořádaným dojmem? Základem je linearita. Čisté a rovné linie jsou v malém prostoru nezbytné, aby nepřetěžovaly zorné pole. Pokud chcete dosáhnout elegantního dojmu, bez nábytku na míru se asi neobejdete. Nejlepší je nechat si vyrobit téměř vše, aby byl prostor sjednocený a působil plynule, čemuž pomůžete volbou jediného materiálu pro celou konstrukci, např. světlé dubové dýhy. Aby se předešlo monotónnosti, klidně v některých partiích namořené natmavo nebo nabarvené výrazným odstínem, aby místnost získala nějaký rytmus. Když budete návrh nábytku konzultovat, nezapomeňte zadat, co vše byste do něj chtěli integrovat: výklopný jídelní stůl, sekretář, minibar, zapuštěný či za panelem schovaný televizor, aby nábytek zasahoval až do nějaké niky, která v místnosti už byla, apod.

Silné téma a barva

To nejzásadnější máte rozvržené, ale chtěli byste, aby interiér nebyl fádní, naopak šik? Vykročte z neutrality a vtiskněte mu originální nosné téma nebo barevné akcenty. Pařížská agentura OUD třeba zjistila, že majitel atypického bytu s vysokými stropy, který je prakticky krychlí 4 × 4 metry, je vášnivý cestovatel, proto nábytek z ořechového dřeva navrhli tak, aby připomínal rozložený lodní kufr. Prostor pro spaní je záměrně spartánský jak na safari či v japonském capsule hotelu – je to v podstatě bivak umístěný v mezipatře, přístupný po kovovém žebříku. V bytě nenajdete žádný velký stůl pro zábavu, jen malý konferenční stolek pro čtení a kávu, což klientovi vyhovuje. Jako by byl pasažér luxusní transatlantické lodi nebo Orient expresu. 

Další možností je konceptuálně pracovat s barvou. Vybrané menší partie, kupříkladu stěnu nebo nábytkový modul, namalovat studenou éterickou modrou barvou, která zvětšuje prostor, protože jej opticky oddaluje. Vyplatí se opakovat i ještě výstřednější model ateliéru Archicraft – v mikrobytě si vybrat židle a drobné prvky (umyvadlové baterie, vypínače, úchytky, polštáře, poličky) a ty „vypíchnout“ výraznou barvou. Lenka Bartoňová a Petra Dragan zvolily ostrou červenou, ale nabízí se zelená i jemnější pastely.

redakce

redakce, tady je moje.

Na život ani na bydlení neexistují šablony. Nemáme stejný vkus nebo názory. Jedna věc nás ale spojuje. V našich bytech a domech se nefandí stereotypům.