Menu

MOTÝL Z BUENOS AIRES

Legendy designu   |   4. 10. 2022   |   Autor: redakce

Křeslo Butterfly, známé také jako židle BKF nebo Hardoy, někdy nazývané i netopýr, je vlastně až primitivně jednoduché. Na lehký kovový rám se vypne kus kůže či látky a je hotovo. Je to takové zavěšené sedadlo. Kromě zapamatovatelného originálního tvaru je na něm zajímavá jeho univerzálnost. Hodí se do interiéru i na balkon či zahradu a na všechna tato místa se lehce přenáší, takže si člověk může klidně pořídit jen jedno a radost mu bude dělat na vícero místech.

FOTO: Airborne

Motýl se stal jednou z nejuznávanějších židlí v historii designu, najdete jej ve vestibulech pětihvězdičkových hotelů, na stránkách interiérových časopisů i ve statisících, možná milionech stylových domácností. Kdyby se vás ale někdo zeptal, kdo tohle křeslo navrhl nebo jak se stalo tak populární, věděli byste? Ačkoli by určitě mnoho z nás hádalo, že vzniklo v 60. letech, protože k těm lehké drátěné konstrukce a organické tvarování patřily, bylo to mnohem dřív. Svojí estetikou až neskutečně předběhlo dobu.

Autoři křesílka byli tři relativně neznámí architekti z Argentiny – Antonio Bonet, Juan Kurchan a Jorge Ferrari Hardoy. Spolupracovali s Le Corbusierovým studiem a v Buenos Aires stavěli architektonický kolektivní Grupo Austral. Butterfly vznikla v roce 1938 pro potřeby projektu jiného bytového domu, který navrhovali a do něhož potřebovali moderní, odlehčený sedací kus. K obrazu svému proto upravili židli ještě starší – skládací Paragon (v Itálii známou jako Tripolina), kterou navrhl anglický inženýr Joseph Beverley Fenby a která se od 80. let 19. století používala jako polní vojenský nebo safari nábytek.

FOTO: 1stDibs

A tak se 6. března 1940 v americké publikaci Retailing Daily objevil obrázek židle s popiskem „nově vynalezená argentinská lehká židle… pro posezení během siesty“, v červenci byla oceněna druhou cenou argentinské Národní kulturní komise a obojí upoutalo pozornost Muzea moderního umění v New Yorku natolik, že na žádost ředitele oddělení průmyslového designu Edgara Kaufmanna putovaly tři židle do New Yorku.

Jedna našla domov ve Fallingwater, vile od architekta Franka Lloyda Wrighta, další zůstala v MoMA, zatímco třetí pravděpodobně skončila v sídle výrobce nábytku Clifford-Pascoe. Kaufmann židli prorokoval, že se v severní Americe stane velmi populární – a nepletl se. Dokonce ji nazval „nejlepším pokusem o moderní židli“. Clifford-Pascoe ji velmi rychle zahrnul do výroby, kvůli válečnému nedostatku kovu ale byla výroba pomalá. Po válce získal americká výrobní práva Hans Knoll, který v roce 1947 rozpoznal její komerční potenciál.

S produkcí však skončil brzy, již na začátku 50. let, protože masový úspěch židle vedl k nárůstu neautorizovaných replik, dokonce i samo-domo napodobenin. Tato situace trvá dodnes. Motýlkové křeslo nadále vyrábí mnoho různých výrobců z mnoha zemí, mimo jiné severské značky OX Denmarq či Cuero, francouzská Airborne, KARE aj.

V různých úpravách – s tlustou sešitou kůží, s tenkou, s plátnem, vlněnou látkou i voděodolným materiálem pro venkovní použití, s přidanou kožešinou nebo naopak v odlehčené kovové verzi (speciální edice Airborne a studia Labo). Výrobci také židli lehce přizpůsobují, nedrží se striktně originálních rozměrů. Často ji zvětšují, aby se v ní sedělo ještě pohodlněji.

FOTO: Airborne

FOTO: Airborne

redakce

redakce, tady je moje.

Na život ani na bydlení neexistují šablony. Nemáme stejný vkus nebo názory. Jedna věc nás ale spojuje. V našich bytech a domech se nefandí stereotypům.