Jaké rostliny z vaší terasy udělají zákoutí podobné kouzelnému dvorku či terase někde v Miláně nebo Toskánsku?
Foto: Tenuta Ceccatelli
Minulý článek jsme věnovali novým typům bioklimatických pergol. Ať už si pořizujete jakoukoli, nebo chcete okrášlit stávající, budete možná uvažovat o tom, že si ji necháte ovinout nějakou plazivou rostlinou. Jaké jsou pro takový záměr nejvhodnější a jsou nádherné také na altánu, zahradní zástěně nebo přímo u zdi domu?
Přísavné popínavky zná asi každý. Břečťan nebo loubinec je v Česku vidět v každém městě nebo vesnici, nás ale tentokrát zajímají druhy ovíjivé, které potřebují nějakou konstrukci, po které se mohou pnout – dráty, treláž, nosné sloupy pergoly apod. Stín ocení zimolez nebo hortenzie řapíkatá, na slunné straně se zase bude dobře dařit plaménkům, trubači, rychle rostoucí akébii nebo opletce a majestátní vistárii. Právě tu mají v oblibě Italové, i když potřebuje opravdu pevnou podporu. Sice roste pomalu a z květů se budete radovat až za pár let od výsadby ze semene (průměrně za 5–7 let), ale o to působivější dojem pak vytvoří. A právě proto se stává v poslední době čím dál populárnější i mezi mladou generací, která má ráda dramatickou estetiku a luxusní pozadí pro své selfies. Podívejme se tedy vistárii blíž na „kořínek“.
Vistárie existuje v celé řadě druhů a kultivarů, s modrofialovými, fialovými i bílými květy. Nejznámější je vistárie čínská, květnatá a americká, lišící se barvou, vzrůstem i mrazuvzdorností. Nejúžasnější rostou v dálné Asii, v Japonsku konkurují i kráse proslulých sakur. Jsou to rostliny opadavé, a jelikož je to dřevina, při vysazování je nutné vykopat dostatečně hlubokou jámu (vistárie lze pěstovat i v nádobách, ale jen skutečně velkých, které v zimě nepromrznou).
Při nákupu doporučujeme pořídit si kontejnerovanou právě kvetoucí rostlinu, abyste měli záruku, že rostlina v budoucnu opravdu pokvete a nemuseli čekat na první květy zmíněných pět až sedm let. Zasaďte ji nejlépe na jaře do propustné, živné půdy vylepšené kompostem s neutrální až mírně zásaditou reakcí. Přihnojujte výhradně kyselými hnojivy s draslíkem či fosforem, vistárie nepotřebují dusičnatá hnojiva. Půdu kolem rostliny zakryjte vrstvou drcené kůry a vistárie vysazené u jižní stěny zastiňte do doby, než zakoření, aby snesly i letní úpal. A pravidelně zavlažujte.
Jelikož hrozny květů dosahují až půlmetrové délky, musíte také počítat s dostatečným prostorem, odkud kam se budou linout a padat. A také si zjistit, zda je zvolená odrůda pravotočivá, nebo levotočivá, abyste dobře předpověděli, jakým směrem se rozroste. Pozor! Vistárie jsou vlastně liány, takže umí vyšplhat do úctyhodných výšek – až 20 metrů nad zemí, široké mohou být i klidně 10 metrů.
Vistárie je poměrně nenáročná, potřebuje jen pravidelné seřezání v lednu a pak v polovině léta, které usměrní její růst, ale současně podpoří také bohaté kvetení. Běžně se řízkují nebo roubují. Kromě zátěže na konstrukci, když se rozkošatí, má vistárie jednu nevýhodu – jde o jedovatou dřevinu, a měli bychom proto dávat pozor na to, aby k ní neměly přístup malé děti, které mohou lákat například lusky se semínky.
