Menu

Teplo od nohou

DIY   |   7. 12. 2021   |   Autor: redakce

Stavíte novostavbu nebo rekonstruujete a uvažujete o instalaci podlahového topení? Máme pro vás souhrn plusů a minusů, které byste měli zvážit. Slepě podlehnout fenoménu poslední doby, ať už je jakýkoli, se nevyplácí.

A s ekonomickou výhodností versus nevýhodností můžeme hned začít. V tomto bodě si podlahové topení zapisuje jednoznačné plus. Spotřebuje daleko méně energie než běžná topná tělesa, oproti radiátorům je roční spotřeba až o 20 % nižší! Poklesne vám tak jak částka v ročním vyúčtování, tak zálohy. Jedná se tím pádem o topení udržitelnější, které splňuje kritéria nízkoenergetického bydlení. Počáteční pořizovací náklady a instalace podlahového topení jsou sice vyšší než u klasických radiátorových rozvodů, náklady se ale vrátí ve zmíněných nižších nákladech na provoz a údržbu.

Další výhodou je, že podlahové topení prostor ohřívá rovnoměrně, pocitová teplota je díky tomu mnohem vyšší. V důsledku tak můžete interiér vytápět na podstatně nižší stupeň Celsia, přesto vám bude v místnosti teplo. Od podlahy teplo sálá vzhůru také delší dobu než od radiátoru, který je již instalován v určité výšce, a teplo se tedy kumuluje jen od jeho úrovně a výš a cirkuluje pouze v omezeném rozsahu. Proto nám tak často bývá v zimě chladno od nohou, pokud topíme klasickým topením. Rozdíl pak bývá velký – teplota u podlahy je v průměru o 8 °C nižší než u stropu.

Ve prospěch podlahového topení hovoří také fakt, že pro docílení požadované teploty v místnosti není potřeba dlouhodobého (nákladného) výhřevu. Využívá jen nízkoteplotní zdroj tepla. Povrch podlahy se obvykle vytápí na 22 až 25 °C. Voda ohřátá kondenzačním teplem je proto pro podlahové vytápění zcela dostačující, zatímco například k ohřevu radiátorů takto vysoká teplota rozhodně nepostačuje. Z tohoto důvodu se podlahové vytápění jeví jako vhodná volba pro majitele moderních kondenzačních kotlů, tepelných čerpadel a solárních systémů, zdroje tepla lze časem měnit.

Odborníci doporučují volit podlahové topení jako řešení pro celý domov, ale klidně zvažte instalaci jen v některých místnostech a kombinaci s konvenčním vytápěním nebo krbem. Za mrazivých zimních večerů si pak zapálíte polena v krbu, navodíte romantickou atmosféru a garantujeme vám, že se ani nebudete muset chumlat do deky. Nebo naopak můžete systém topení instalovat taktéž do stěny, nejlépe jako doplněk.

Další plus podlahového vytápění spočívá v jeho bezúdržbovosti – za předpokladu, že je odborně namontované. Z mnoha důvodů je navíc vhodnou volbou pro alergiky a astmatiky. Vzhledem k nízkým teplotám výhřevu se vzduch v interiéru tolik nevysušuje a vlhkost se díky tomu pohybuje obvykle v optimálním rozmezí mezi 45 až 55 %. Rovnoměrné prohřátí interiéru také minimalizuje riziko výskytu a množení plísní, nevíří se ani tolik prach.

Podlahové topení udělá radost i všem, kdo řeší styl interiéru do všech detailů. Nezabírá užitný prostor, v interiéru nijak nepřekáží, jeho hmota neruší. Nemusíte se proto zabývat tím, zda topení bude odpovídat zbytku interiéru svým designem. Zde se už ale současně objevuje první háček. Tím, že topení není viditelné a lehce přístupné, se komplikuje jeho případná oprava. Pokud se rozhodnete pro podlahové vytápění, měli byste mít předem rozvržen plán místností a jejich funkcí, souběžně s jasnou představou o rozmístění vestavného nábytku. Je nesmysl topit pod kuchyňskou linkou nebo knihovnou, které by teplo zadržovaly. Také možné pozdější stavební úpravy bytu nebo domu budou muset být vedeny s ohledem na položené podlahové topení, které je sice obvykle zalité v betonu nebo anhydridu, přesto je celkem snadné ho poškodit.

A další hendikep? Teplota nášlapné vrstvy nesmí v obytných místnostech přesáhnout 29 °C. Zcela vychladlý prostor tak podlahové topení vytopí podstatně pomaleji než v případě tradičních způsobů vytápění a platí, že i velké mrazy mohou efektivnost podlahového topení stáhnout k velmi chabému výkonu. Za minus bývá označován pomalý náběh výhřevu. Ovšem kdo volí koncept chytré domácnosti, v rámci něhož ovládá topení na dálku a optimalizuje chod všech spotřebičů podle skutečné potřeby, ten tento zádrhel nemusí na vlastní kůži vůbec pocítit.

Chytré pokojové termostaty slouží ke kontrole vytápění v domě pomocí chytrého telefonu nebo tabletu z jakéhokoliv místa díky chytré aplikaci. Ovládání pomocí iO či Android zařízení nabízí týdenní rozvrh, nastavení teploty interiéru atd. (zdroj: Tuya)

Klíčovým úskalím instalace teplovodního i elektrického podlahového topení je skutečnost, že si rozumí jen s některými druhy podlahových krytin. Každý materiál má jiný tepelný odpor, jinak řečeno různě izoluje a úměrně tomu různě ovlivňuje spotřebu energie. Tedy volte dobře, nejenom podle estetických a pocitových kritérií, abyste se později nad vyúčtováním od energetické společnosti zbytečně nerozplakali. Jako vhodnou krytinu odborníci a prodejci doporučují v první řadě dlažbu, následně linoleum a vinyl, u plovoucí laminátové podlahy už musíte hlídat její tloušťku a největší oříšek je dřevo. Nevhodný druh může odstínit až polovinu tepla, které podlahové topení vydává. Pozor si je dobré dát i na samotnou izolaci pod topnou soustavou rohoží, kabelů či fólií, tepelný odpor by měla mít stejný jako materiál nad ní.

Keramická dlažba – jasná volba pro nejekonomičtější řešení, protože má nejnižší hodnotu tepelného odporu, vynikající vodivost a akumulační schopnosti. Rychle se zahřeje, celkem dlouho vydrží teplá po vypnutí výhřevu, ovšem na druhé straně v období, kdy se netopí, je pocitově chladnější než ostatní druhy krytin. Doporučená tloušťka keramických nebo kamenných dlaždic je do 6 milimetrů, dlaždice by měly mít co největší velikost (tmely a lepidla snižují efektivitu topení). Snadno se udržuje v čistotě a má dlouhou životnost.

Linoleum a vinyl – pořizovací cenou je tento povrch nejlevnější, tloušťka linolea se doporučuje zhruba 2–2,5 mm. Opět nabízí dobrou údržbu, voděodolnost a také velký výběr barev a vzorů. Při instalaci je nutný rovný povrch podkladu, proto je třeba počítat s použitím nivelačního materiálu odolného vůči vyšším teplotám. PVC podlaha se ukládá na podlahové topení bez izolace.

Laminát – odborníci doporučují jen podlahy s přímou laminací (melaminové podlahy). Na betonovém podkladu musí být vždy položena fólie, která brání prostupu vlhkosti a slouží i jako protihluková izolace – použít lze jen materiály vhodné na podlahové vytápění, např. uhlíkový papír. Plovoucí podlaha je nenáročná na instalaci, poměrně dlouho vydrží a výhodná je i její nižší cena. Při koupi ale vždy vyberte produkt, který je označen jako vhodný pro podlahové topení.

Dřevo – totéž platí pro dřevěné parkety a palubky. Musí mít certifikát, že mohou být umístěné nad podlahovým topením. Vhodným dřevem je dub, jasan, olše, teak, ořech, iroko, vynikající vlastnosti má hevea a merbau. Volte tedy parkety z tvrdého dřeva a o tloušťce do 12 mm. Je také důležité, aby měly stabilní základ s teplotou nedeformovatelného materiálu – například březové překližky nebo HDF desky. Masivní podlaha bohužel pro podlahové topení není dobrým řešením, příliš se vysušuje a příliš izoluje.

Koberce – malé kusové nevadí, ale pokud ale přeci chcete mít na podlaze nad podlahovým topením velkoplošný koberec, tak jedině s velmi krátkým vlasem (výška max. 5 mm) a ten, který není podlepený gumou. Kvůli lepšímu prostupu tepla se kobercové krytiny k podlaze lepí.


Nejekonomičtější volbou podlahové krytiny pro podlahové topení je keramická dlažba, například leštěná (zdroj: SIKO)


U dřevěných podlah je dobré si ověřit si, zda mají certifikaci pro použití v kombinaci s podlahovým topením. (zdroj: Rehau)

redakce

redakce, tady je moje.

Na život ani na bydlení neexistují šablony. Nemáme stejný vkus nebo názory. Jedna věc nás ale spojuje. V našich bytech a domech se nefandí stereotypům.