Nábytek z lounské dílny Keporkak Furniture zaujme na první pohled. Ondřej a Martina renovují staré kousky, pro které často jezdí po celé republice. Nadčasový nábytek a doplňky ale vyrábějí i podle vlastních návrhů.
Pod jejich rukama tak vznikají kvalitní kousky, které zaručeně oživí vaše bydlení.
Velryba a nábytek
Keporkak. Tento název si zapamatujete. Nejen pro zvučnost, ale zejména pro to, co označuje. Hravost, kterou už samotné jméno indikuje, je totiž vlastní celé tvorbě kreativního dua Ondřeje Tvrzníka a Martiny Doležalové. Možná jejich barevný retro nábytek už znáte, nebo ho dokonce máte doma. Pokud ne, seznamte se s Keporkak Furniture.
Projekt Keporkak Furniture mladí kreativci rozjeli hned po škole. Ondřej vystudoval nábytkářství a Martina produktový design na FUD UJEP. Milují barvy, výrazné vzory a netradiční kombinace materiálů. Z koníčku se brzy stal zdroj obživy, z celé jejich tvorby ale pořád čiší hlavně nadšení a láska ke starým věcem.
A o kováři a architektovi v jedné osobě už jste slyšeli?
Nejpoužívanější čalounické nářadí.
Touha tvořit rukama
Co bylo impulsem pro založení barevného nábytkového byznysu, který v březnu oslaví šest let fungování? „Začátky byly pozvolné, myšlenka pracovat s nábytkem zrála dlouho. Nebyl za tím (a vlastně pořád není) žádný business plán, ani touha odejít ze zaměstnání. Vlastně by se dalo říci, že nás žene vpřed jakási naivní touha tvořit vlastníma rukama a živit se tím, co nás baví. A vypadá to, že nám to nějakou náhodou vyšlo,“ popisuje dvojice.
Šťavnatě zelený taburet ve tvaru čtyřlístku je u zákazníků velice oblíbený.
Nic pro netrpělivé
Tvoří jen ve dvou a na jednom křesle často pracují i několik týdnů. Záleží to ale na druhu nábytku a stavu, ve kterém k nim doputuje. I když se věnují hlavně opravování starého, postupně svoji činnost rozšiřují i o výrobu vlastních modelů. Martina také ráda maluje a šije, Ondřej zase vyřezává. Do nabídky tak přibyly svícny, obrazy, potahy na polštáře nebo menší kousky nábytku z masivního dřeva.
Irenka dala přízemí zelenou. Podívejte se, jak to dopadlo!
Pomalá dřina
„Začátek práce je často destruktivní. Nejprve odstraníme staré prosezené čalounění (občas na nás vypadnou československé mince) a odstraníme svěšené popruhy. Celá kostra křesla je po letech používání uvolněná a potřebuje znovu slepit. Odstranění asi milionu hřebíčků je doslova zkouška nervů. Područky a nohy pak potřebují obrousit na čisté dřevo, abychom mohli dát novou povrchovou úpravu. Samotné čalounění je pak už čistá práce. To je ta druhá napínavá část, kdy nám křeslo zase vzniká před očima,“ popisují Ondřej s Martinou proces vzniku vybavení, které už oživilo nejeden interiér.
Průběh čalounění ušáku.
Zaprášené poklady
Starý nábytek aktivně neshánějí, jak se svěřili, starožitné kousky si je většinou ve správnou chvíli najdou samy. Neradi věci hromadí a vzhledem k náročnosti práce to ani není potřeba. Renovace dělají pouze kompletní, aby si byli jistí, že je vše v pořádku a funkční. Často restaurují stará křesla, zejména klasická z 50. let od návrháře Jindřicha Halabaly.
To však nejsou jediné poklady, které se jim dostaly do rukou. Na starých půdách a zapadlých blešácích se často pod vrstvou prachu povalují skvosty nevyčíslitelné hodnoty. Martina s Ondřejem takto na bleším trhu v Ředhošti objevili například stojan na květiny, kterému se rozhodli dát šanci. Až ve svojí dílně zjistili, že se jedná o květinový stolek z období secese vyrobený firmou Thonet roku 1905 ve Vídni, navržený světoznámým architektem Otto Wagnerem.
Renovovaná křesla z 50. let od návrháře Jindřicha Halabaly.
IKEA ne, raději nábytek s příběhem
Dílně Keporkak Furniture hrají do karet i současné trendy v podobě ekologie a udržitelnosti. Lidé obecně více přemýšlejí nad tím, co kupují, a rádi investují do nadčasových kousků od lokálních výrobců. I tento aspekt je pro mladé výrobce důležitý: „My radíme při nakupování zvolnit. Kupovat jen to, co opravdu potřebujeme, a když už, preferovat kvalitní a lokální zdroje. Podpořte místní či menší výrobce. Zeptejte se ve svém okolí, jestli není něco, čeho by se rádi zbavili, a vám by se to naopak náramně hodilo. Například dovážený nábytek přes půl světa nebo používání exotických dřevin je podle nás přežitek.“
Dílna v Jiráskově mlýně v Lounech.
Svoji práci Martina Doležalová a Ondřej Tvrzník vystavují na Instagramu a na e-shopu. Veselé fotografie doprovází vyprávění, která přibližují příběhy jednotlivých kusů, rozměry a cena. Pro tvorbu na přání se nechají přemluvit jen příležitostně, mezi jedinečnými kousky si ale určitě vyberete svůj oblíbený. Pokud vás práce Ondřeje a Martiny zaujala, můžete proces vzniku sledovat na sociálních sítích nebo je navštivte v jejich dílně ve starém mlýně u řeky Ohře.
