Proti kouření se staví na prvním místě zdravotní argumenty, to je logické i správné. Hned na druhém místě jsou peníze: kouření je drahé. Náš příklad dokazuje, že pomineme-li zdravotní důsledky, tak se kouřením připravujeme ještě o víc než jen o prokouřené peníze.
Podívejme se na jednoduchý propočet. Když budeme dvacet let likvidovat jednu krabičku denně, zůstane po nás tak akorát 146 000 vajglů. I kdyby jedna krabička stála v prvním roce i ve dvacátém roce pořád stejných osmdesát korun – s čímž se nedá počítat –, tak by ta hromada postupně narostla na minimálně 584 000 propálených korun. Za takovou cenu už v některých lokalitách pořídíte obyvatelný domek.
Jenže v osmnácti připadá člověku horizont dvaceti let nesmírně vzdálený, prakticky v nedohlednu. Sama jsem to měla úplně stejně. Mrkněme se tedy o kousek blíže, třeba na takových šest let. Pokud dáte denně krabičku cigaret za 80 korun, měsíčně to v průměru dělá bezmála 2500 korun. Kdybychom nekouřili a tuto částku měsíčně posílali na své stavebko, tak bychom po šesti letech měli naspořeno – samozřejmě i díky státní podpoře a úročení – skoro 200 000 korun.
Ale stavebko nejsou jen úspory, stavebko je také možnost úvěrem řešit, jak bydlet po svém. Kdo spoří u Lišky 2500 korun měsíčně, tak už po 3 letech a 3 měsících má naspořeno necelých 100 000 korun, ale hlavně v tomto momentu se mu otevírá možnost vzít si meziúvěr v celkové výši téměř 1 milion korun, a to bez zástavy nemovitosti nebo jiného zajištění poskytnutého úvěru.
Takže kouřit/nekouřit znamená nejen volbu kašlat/nekašlat, ale také mít/nemít.
